MANAŽER A LEADER

Vedení lidí je jednou ze stěžejních činností každého manažera. Každý vrcholový manažer může mít přesně definovaný cíl, dobře propracovanou strategii, precizně připravenou organizaci firmy, ale pokud nemá vůdčí schopnosti, nedokáže vzbudit u lidí důvěru a nedokáže je strhnout svým směrem, zůstane jeho vztah k lidem pouze ve formální rovině a lidé budou vesměs pracovat proto, aby se realizovali a aby si vydělali peníze. K výše uvedené myšlence mě napadá několik otázek:

  1. Co znamená „mít vůdčí schopnosti“ neboli způsobilost k vedení lidí, dají se tyto schopnosti získat, a pokud ano, jak?
  2. Jak v lidech vytvořit důvěru a dokázat je strhnout „svým“ směrem?
  3. Stačí formální vztah k lidem ze strany vedoucího pracovníka k tomu, aby firma dlouhodobě prosperovala? A stačí práce lidí, jež pracují pouze proto, aby se realizovali a vydělali si peníze k tomu, aby firma dlouhodobě obstála v konkurenčním boji?

Většina lidí si pod pojmem leader představí člověka ve vedoucí pozici, v oblasti firemní organizace pak manažera. Už na začátku bych chtěl zdůraznit, že je značný rozdíl mezi člověkem ve vedoucí pozici: 1. leaderem (česky lídrem) a 2. manažerem. Ne každý člověk ve vedoucí pozici je leaderem (lídrem) a stejně tak ne každý manažer je skutečným leaderem (lídrem). Tento text se věnuje rozdílu mezi leaderem (lídrem) a manažerem, v anglickém jazyce se užívá pojmů leadership a management.

Je skutečně málo literatury, potažmo vzdělávacích či poradenských firem, které by se věnovali kvalitnímu leadershipu. Mnoho vzdělávacích firem se věnuje vedení lidí, nicméně o tom, jak si získat srdce a mysl vedených lidí, nepojednávají – tato dovednost se totiž vesměs nedá ani naučit. Proč píši o srdcích a myslích lidí? Z jednoduchého důvodu. Která organizace či jakákoliv skupina lidí vydrží déle a zvládne více – ta, ve které lidé pracují proto, aby si vydělali peníze nebo ta, kde lidé vkládají do své činnosti veškeré své síly a nasazení. Vnímám, že vzdělávací firmy a knihy pojednávající o vedení lidí, se často zabývají tím, jak vybudovat tým, jak se k lidem chovat, jak je motivovat, ale nedotýkají se podstaty skutečného leadershipu – doopravdy strhnout lidi určitým směrem, získat jejich nadšení pro věc nebo jak jsem již uvedl, doslova jejich srdce a mysl.

 

Využijte našich služeb jako je interim management a krizové řízení, kdy nabízíme svým klientům zkušené manažery s bohatou praxí.

 

Definice pojmu manažer

Pro definování pozice manažera použiji jednu z mnoha definic:

„Manažer je především profese a její nositel je zodpovědný za dosahování cílů svěřené mu organizační jednotky s využitím kolektivu spolupracovníků a poskytnutých zdrojů, včetně tvůrčí účasti na stanovení cílů a jejich zajištění.“ Václav Lednický, Základy managementu, str.7

Každý vedoucí pracovník vykonává manažerské činnosti, což jsou typické úlohy, které v procesu řízení řeší. Názory na počet a členění manažerských funkcí nejsou jednotné. Z hlediska základního členění můžeme manažerské funkce rozdělit do dvou skupin.

Manažerské funkce

První skupina se nazývá tzv. sekvenční manažerské funkce. Mezi tyto funkce patří plánování, organizování, výběr a rozmístění lidí, vedení lidí a kontrola. Nazýváme je sekvenční funkce, protože je manažer vykonává postupně, každá funkce se odvíjí od té předešlé.

Druhou skupinu manažerských funkcí manažer uskutečňuje průběžně, během toho, co vykonává výše uvedené činnosti a proto tuto druhou skupinu nazýváme paralelními manažerskými funkcemi. Do této kategorie spadá analýza činností, rozhodování a realizace.

Manažerské role

Vykonáváním řídících funkcí manažer vystupuje v řadě rolí. Členění manažerských rolí podle Mintzberga je následující:

  1. manažerské role interpersonální (představitel, lídr, zprostředkovatel)
  2. manažerské role informační (monitor, distributor, mluvčí)
  3. manažerské role rozhodovací (podnikatel, řešitel problémů, vyjednávač, alokátor zdrojů)

Výše uvedené manažerské role se často doplňují a vzájemně překrývají, případně na sebe navazují. Manažerské role jsou v úzkém vztahu s výše uvedenými sekvenčními a paralelními manažerskými funkcemi.

Pokud se bavíme o manažerovi, musíme rozlišit tři úrovně řízení:

  1. manažeři na vrcholové úrovni
  2. manažeři na střední úrovni
  3. manažeři na nejnižší úrovni řízení. (Václav Lednický, Základy managementu, s. 9)

Všichni manažeři vykonávají řídící funkce, ale čas, který věnují jednotlivým funkcím řízení, se liší podle toho, na jaké úrovni řízení se nacházejí. Přibližný čas věnovaný jednotlivými manažery každé z funkcí je pro porovnání alespoň hrubě zobrazen přibližný čas, který věnují manažeři na dané úrovni řízení jednotlivým funkcím.

Vedení lidí

Pokud se bavíme o vedení lidí, hovoříme o člověku nebo skupině lidí, kteří vedou nebo řídí své spolupracovníky. John Adair uvádí:

„Původní význam termínu ‚vedení‘ je doslovný v tom smyslu, který znamená jít v čele před ostatními“. John Adair, Jak efektivně vést druhé, s. 174

Michael Armstrong je názoru, že:

„Vést znamená uskutečňovat něco prostřednictvím druhých. Kde je nějaký cíl, jehož je třeba dosáhnout, nebo úkol, který je třeba provést, a je k tomu třeba více než jeden člověk, tam se objevuje potřeba vedení. Všichni manažeři jsou bez výjimky vůdci v tom smyslu, že svou práci mohou udělat pouze s pomocí členů svého týmu, které musí inspirovat nebo přesvědčit, aby je následovali. Vést proto znamená podněcovat a inspirovat jednotlivce a týmy, aby se ze všech sil snažili dosáhnout žádoucích výsledků“. Michael Armstrong, Jak být ještě lepším manažerem, s. 156

Všichni manažeři jsou skutečně vůdci v tom smyslu, že svou práci mohou udělat pouze s pomocí členů svého týmu. Otázka zní, zda za manažerem skutečně lidé půjdou, zda ho budou ochotně a rádi následovat, aby naplnili jeho vizi, resp. vizi podniku. V tom, zda lidé skutečně ochotně, rádi a s čistým svědomím následují vedoucího skupiny, vidím ten jemný, přesto významný rozdíl mezi člověkem, který jakožto manažer lidi spíše řídí, člověkem, jenž je vůdcem a specifickým typem vůdce - diktátorem.

Pro potřeby naší úvahy na téma „Manažer vs. leader (lídr)“ v oblasti podniku jsem sestavil vlastní definici vedení lidí:

„Vedení lidí znamená stát v čele a usměrňovat úsilí skupiny osob či jednotlivců, kteří se sami chtějí aktivně podílet na dosahování společných cílů organizace.“

Zmiňuji se o termínu „sami chtějí aktivně“, protože organizace dosahuje svých cílů efektivněji a rychleji v momentě, kdy její pracovníci vkládají do práce vlastní nasazení a nadšení.

Existují v podstatě dvě skupiny manažerů, pokud se bavíme o vedení lidí. Kdo pochopí rozdíl mezi těmito dvěma skupinami manažerů, pochopí rozdíl mezi manažerem a vůdcem stejně jako význam věty: „Ne každý manažer je také vůdcem.“

 

Manažer - skupina č. 1

Jsou manažeři, kteří usměrňují úsilí skupiny lidí z titulu své pozice v hierarchii podniku , tzn. pouze silou své moci – na základě svého postavení. Takový typ manažera často nestojí v čele skupiny „na bojišti“. Je pouze formálním vůdcem díky pravomocím a kompetencím. Tito vedoucí pracovníci využívají autoritářské pozice. Jejich typickým prohlášením je: „musíte udělat…“ a celé jejich vedení lidí by se spíše dalo nazvat řízením než tvůrčím vedením lidí. Warren Bennis, jeden z předních, světově uznávaných autorů na téma vůdcovství k tomu uvádí:

„Příliš statický styl jednání manažerů, který uplatňují vůči svému okolí, vede k tomu, že mnoho lidí je začne, někdy i nerado, opouštět a hledat někoho, kdo by je skutečně vedl. Začnou hledat někoho, kdo si zaslouží jejich loajalitu a důvěru, nebo něco, co považují za smysluplné a rozumné.“ Warren Bennis, Staří psi a nové triky aneb O tvořivosti a spolupráci, str. 9

 

Shrnutí prvního typu manažera:

  • první typ manažera nařizuje spolupracovníkům, co mají vykonat,
  • své spolupracovníky řídí, nevede je,
  • lidé splní, co jim bylo nařízeno, ale nebudou ze srdce přesvědčeni o následování takového člověka, což se projeví především v jejich pracovním nasazení, výkonech a zejména pak v krizových situacích,
  • podřízení v takových podnicích fungují výhradně na základě příkazů a ke svým nadřízeným necítí přirozený respekt. Pokud respekt cítí, pak jde spíše o strach než o respekt ve smyslu úcty,
  • není to vůdce v pravém slova smyslu.

Je velký rozdíl mezi řízením lidí a vedením. Světový odborník přes vedení lidí, John C. Maxwell, napsal:

„Existuje velmi málo knih zabývajících se uměním vést, většina se jich zabývá uměním řídit.“ John C. Maxwell, Rozvíjejte své vůdčí schopnosti, str. 10

Řídit lidi znamená říkat jim, co mají udělat. Pokud žádný příkaz nedostanou, jejich ochota udělat něco v zájmu podniku z vlastní iniciativy je velmi nízká. Vést lidi znamená usměrňovat je, neříkat jim vždy, co mají vykonat. Vést lidi znamená pracovat s jejich motivy a pouze je vhodně usměrnit tak, aby vykonali to, co je potřeba pro dosažení cílů podniku. Zatímco řízení lidí je proces přesvědčování, že program a cíle organizace je nutné uskutečnit, umění vést má co dočinění s vytvářením představ a motivováním lidí.

K tomu uvádí John C. Maxwell:

„Lidé nechtějí být řízeni. Chtějí být vedeni. Kdo kdy slyšel o světovém řediteli? Světovém vůdci, to ano. Politický vůdce, jistě. Náboženský vůdce. Vůdce pracujících. Samozřejmě. Oni vedou ostatní. Neřídí je. Cukr vždycky vyhraje nad bičem. Zeptejte se svého koně. Můžete ho dovést k vodě, ale nemůžete mu nařídit, aby se napil. Pokud chcete někomu něco nařizovat, nařizujte sobě. Udělejte to a budete na nejlepší cestě k tomu, abyste přestali řídit a začali vést.“ John C. Maxwell, Rozvíjejte své vůdčí schopnosti, str. 11

 

Manažer - skupina č. 2

Z výše uvedeného vyplývá druhý typ manažerů. To jsou lidé, kteří skutečně stojí v čele skupiny, nejen formálně díky „titulu“, nýbrž také neformálně, protože takový člověk dokáže strhnout lidi svým směrem. Názorným příkladem tohoto typu manažera byli lidé jako Tomáš Baťa, Henry Ford, Ray Krock, Conrad Nicholson Hilton, a další. Lidé jako Tomáš Baťa a jemu podobní jsou skuteční vůdci a těmto lidem se budu věnovat v této práci, protože na nich stojí a padá skutečný rozkvět společnosti a růst společenského blahobytu. Tato slova o společenském blahobytu dokládá i výrok samotného Tomáše Bati:

„Úkolem průmyslového a obchodního podnikání je hledání nových cest k obohacení tisíců a miliónů lidí.“ Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, str. 97

Druhý typ manažera, jehož můžeme také označit za vůdce:

  • druhý typ manažera nenařizuje vždy lidem, co mají dělat, spíše jim dává „prostor“ a zodpovědnost za svěřený úsek,
  • své spolupracovníky usměrňuje, snaží se je něčemu naučit, nechává je, ať se řídí sami,
  • lidé ve skupině tohoto manažera projevují vlastní iniciativu, dalo by se říci, že do své práce dávají svoje srdce i mysl – plné nasazení,
  • lidé považují tohoto člověka za svůj vzor a cítí k němu přirozený respekt.

Definice pojmu leader (lídr)

Jak jsem psal již výše, jsou lidé, kteří vedou druhé, ale tato schopnost vést stojí a padá s vymezením moci, peněz či čehokoliv jiného, co je dáno oficiálně a formálně v rámci nějaké organizace. Takovýmto lidem dávám název manažer, vedoucí skupiny, ale určitě bych nepoužil pojmu vůdce. Leader (lídr) nepotřebuje k tomu, aby vedl lidi a strhnul je svým směrem postavení či pravomoc. Je to přirozený vůdce. Proto ještě jednou zopakuji, že ne každý manažer je vůdcem, na druhou stranu skuteční vůdcové mají tendenci dosahovat manažerských či jiných vysokých postů.

V množství knih a manažerských kurzů, které se zabývají tématy jakými jsou „manažer“, „leader (lídr)“, „vedení lidí“, „leadership“ či „management“ jsem nenašel definici pojmu leader (lídr) v tom smyslu slovu, o kterém píši. Vybral jsem proto takové definice, které se alespoň blíží mé představě vymezení pojmu „leader (lídr)“.

 

Bývalý americký prezident Harry S. Truman definoval leadera (lídra) neboli vůdce takto:

„Zjistil jsem, že vynikajícím lídrem je člověk, který dokáže přimět jiné lidi k tomu, aby dělali něco, do čeho se jim nechtělo, a aby to dělali rádi.“ Peter Urs Bender, Niterný leadership, str. 16)

Jiný pohled na vůdce nabízí John W. Gardner, bývalý ministr zdravotnictví, školství a sociálních věcí v USA, který říká, že leader (lídr, vůdce) je člověk, jenž:

  • umí myslet dopředu, za právě probíhající krizi či čtvrtletní zprávu,
  • se nezajímá pouze o úsek, který má na starosti, chce vědět, jak jednotlivé části firmy ovlivňují jedna druhou,
  • se stále snaží dohlédnout dál, než kam sahá sféra jeho vlivu,
  • klade důraz na jasnou představu, hodnoty a motivaci,
  • má politické znalosti a dokáže si poradit s různými názory druhých,
  • nikdy se nespokojí se současným stavem věcí. (John C. Maxewell, Rozvíjejte své vůdčí schopnosti, str. 10)

Petere Urs Bender zastává názor, že leaderem (lídrem, vůdcem) je člověk, který dosahuje výjimečných výsledků. Říká k tomu:

„V minulosti i v současnosti existuje bezpočet vysoce úspěšných lidí, kteří dosáhli a dosahují výjimečných výsledků. Proto se také stali lídry. Najdete je v každé oblasti lidského snažení. Ve vědě, umění, politice, podnikání, náboženství, sportu.“ Petere Urs Bender, Niterný Leadership, str. 188

Moudrost starých čínských mudrců udivuje celý svět po mnoho století. Již 600 let před naším letopočtem, Lao-c´ řekl, že dobrý vůdce je nejlepší v případě, že si lidé sotva uvědomují jeho existenci… Když takový vůdce, který málo mluví, dokončí svou práci a dosáhne svého cíle, řeknou lidé, které vede:

„Tohle jsme udělali sami“.

Bezesporu nejrozšířenější knihou na světě je Bible. Podíval jsem se proto i do této knihy, je-li zde nějaká definice skutečného vůdce. V evangeliu Lukášovu jsem našel tato slova Ježíše Krista:

„Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží“. Ježíš Kristus, Bible, Evangelium Lukáše 22)

Ježíš nám říká, aby největší a ten, kdo je v čele (tzn. lídr, vůdce), byl jako poslední a sloužil.

Tato definice leadera (lídra, vůdce) – jako někoho, kdo slouží je velmi výstižná. Ať už se podíváme na Winstona Churchilla, Benjamina Franklina, Abrahama Lincolna, Martina Luthera Kinga ml., Johna F. Kennedyho, Konfucia nebo Ježíše ze společenského života či na Tomáše Baťu, Henryho Forda, Raye Krocka, Walta Disneye, Thomase Watsona či další světové podnikatele, všichni tito lidé přispěli velkou službou k bohatšímu životu všem lidem. Jsou lidé, kteří budou tvrdit, že tito velcí vůdci nebyli motivováni tím, aby sloužili druhým a najdou se lidé, kteří budou tvrdit opak – tito velcí muži chtěli sloužit lidem. Ať už tak či onak, výsledek byl, že velkou měrou prospěli všem. V dějinách lidstva najdeme velké muže a ženy, o kterých nikdo nepochybuje, že byli skutečnými vůdci. A skutečně, jedno měli společné – upřímnou touhu sloužit lidem. A nejednalo se pouze o touhu. Oni to dělali, sloužili druhým.

Všechny výše uvedené definice se nějakým způsobem dotýkají pojmu „leader, lídr, vůdce“. Uvedené příklady mě vedou k jednoduché úvaze. Kdo je leader (lídr, vůdce)?

„Leader (lídr, vůdce) je člověk, který je nadprůměrný svými výsledky, má zájem o lidi, ochotu jim pomáhat a starat se o ně. Takto získává přirozenou autoritu a vůdcovské postavení.“

Každý skutečný leader (lídr, vůdce) má určité charakteristické znaky. Jak už jsem se několikrát zmínil, a slova předních autorů a odborníků v oblasti leadershipu (vůdcovství) to potvrzují, mám za to, že pokud se budeme bavit o charismatu, není to nic jiného, než směsice určitých specifických vlastností, schopností a dovedností, které člověk ve vůdčím postavení dokonale ovládá a používá – ať už vědomě či nevědomě. Proto se v úvaze o leadershipu (vůdcovství) nevěnuji blíže pojmu charisma. Na druhé straně jsem toho názoru, že některé z charakteristických rysů leaderů (lídrů, vůdců), o kterých níže pojednávám, mohou ve vzájemné kombinaci vytvářet dojem charismatické osoby.

Z knih světových autorů, kteří se zabývají dlouhá léta tématem „leadership - vůdcovství“ i z knih, které se blíže věnují jednotlivým leaderům (lídrům, vůdcům), jsem vypozoroval, že je několik společných bodů, typických pro každého leadera (lídra, vůdce). Těmito pro vůdce charakteristickými rysy jsou vize, charakter a integrita, zodpovědnost, rozhodnost, víra, pozitivní postoj, komunikace a služba lidem. Za jeden z nejdůležitějších prvků, které jsou společné všem lidem ve vůdčích postaveních, jež jsem studoval, považuji ochotu a připravenost sloužit lidem, které leader (lídr, vůdce) vede, i lidem, kteří budou mít z výsledků jeho práce prospěch.

Na tomto místě chci pro jistotu zdůraznit, koho považuji za skutečného leadera (lídra, vůdce). Uvedu několik příkladů leaderů, jež jsou mi vzorem nejen pro psaní této úvahy. Tyto lidi bych označil za skutečné leadery (lídry, vůdce), abych tak zabránil zbytečným diskusím o tom, kdo je a kdo není lídrem (vůdcem) nebo jaké má či nemá takový leader charakteristické rysy. Jelikož se tato úvaha vztahuje k podnikatelskému prostředí, rozdělil jsem tyto skutečné leadery (lídry, vůdce) do dvou základních skupin. V první jsou lidé především z obchodního prostředí, ve druhé jsou lidé vybraní ze všech ostatních sfér života.

1. Leadeři (lídři, vůdčí osobnosti) z podnikatelského prostředí:

T. Baťa, Henry Ford, Ray Kroc, Conrad Hilton, Walt Disney, Soichiro Honda, Thomas Watson, Andrew Carnegie, Emil Škoda, Sam Walton, Jack Welsh, Thomas A. Edison, Mary Kay Ashová, Helen Kellerová.

2. Leadeři (lídři, vůdčí osobnosti) z dalších sfér života:

Ježíš Kristus, Budha, Krišna, Konfucius, Lao-c´, Martin Luther King, Jr., Benjamin Franklin, George Washington, Abraham Lincoln, J. F. Kenedy, Winston Churchill, Madeline O´Brain, Margaret Thatcher, Emil Coué, Ralph Waldo Emerson, Albert Einstein, Orville a Wilbur Wrightovi.

Samozřejmě, ať už v historii či v současnosti je mnohem více skutečných leaderů (lídrů, vůdců). Výše uvedené osoby jsem zvolil jako příklad zejména proto, že jsem ať už s jejich jmény, výroky či příběhy přišel nějakým způsobem do styku.